Petr Bezruč

Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek patří mezi autory umístěné v seznamu povinné četby, přestože napsal jedinou sbírku básní. A navíc asi nadlouho zůstane zahaleno tajemstvím skutečné autorství jeho sbírky „Slezských písní”, za které byl oslavován a dokonce dostal titul Národní umělec! A co bylo velmi typické pro P. Bezruče bylo samotné předání vyznamenání Národnímu umělci: komise medaili předala básníkovi rychle ve dveřích, protože je nerudný básník dál nepustil. Tuto historku jsem se doslechl ve studentském filmu: Ještěr z Lysé. A to, jestli skutečným autorem je, to bych nechal na bádání literárním vědcům a kritikům. Ale, mezi námi, moc se mi líbily a drtivou většinu z nich jsem neznal. To víte… povinná četba si opět vybrala svou daň!

„Maryčku Magdonovu” i „Ostravu” jsem si ještě mlhavě vybavil ze školních let, ale ostatní básně jsem četl poprvé. Jsou to skvostné příběhy. Tak kupříkladu „Bernard Žár”, kterou mi škola nenabídla (a já „Slezské písně” i ostatní povinnou literaturu obcházel zeširoka) mě chytla za srdce. A tak jsem se pustil do pročítání životopisu Vladimíra Vaška, který na rozdíl od předchozích dvou básníků, které jsem ilustroval, měl lepší genetickou výbavu od rodičů a zemřel v požehnaném věku devadesáti let.

Potěšila mne i zmínka o jeho nelichotivých studijních úspěších a velikán mi byl hned bližší. Matematika, němčina, zpěv a určitě i ostatní předměty se staly nepřáteli výše zmíněného studenta. Přestože usilovně holdoval pitkám s kamarády, studia dokončil a aby vypomohl své matce, která měla co dělat aby uživila rodinu (otec zemřel a matka zůstala sama se šesti dětmi). Vladimír začal pracovat jako písař a potom zakotvil na poště v malém městečku Místek v roli poštovního úředníka. Tam se také seznámil s Ondřejem Boleslavem Petrem, (vášnivým slezským vlastencem) který Petra Bezruče proměnil z nevázaného konzumenta alkoholu a cigaret v zastánce práv chudých slezských lidí. Také v jeho životě se objevila nešťastná láska jako v životě snad každého básníka. Zamiloval se do Maryčky Saganové a později do Dody Bezručové. Tito dva lidé (Petr a Bezručová) dali vzniknout pozdějšímu pseudonymu, pod kterým V. Vašek vystupoval. Oba literáti psali básně a možná to zavdalo příčinu k pochybnostem o autorství Slezských písní. V roce 1893 spáchal O. B. Petr sebevraždu a Vladimír Vašek ztratil svého nejlepšího přítele. V roce 1899 začal V. Vašek posílat své básně do časopisu Čas pod pseudonymem P. B. a pravá identita autora básní byla prozrazena až v roce 1910.

V. Vašek byl dokonce zatčen a obviněn z velezrady za básně oslavující ruského cara, ale nakonec byl obvinění zproštěn (trest smrti se nekonal), protože za iniciálami P. B. byl schován Jan Grmela (neúspěšný básník) žijící v Paříži. Tak byl V. Vašek aspoň stíhán za Slezské písně, ale v roce 1916 ho úřady propustily. Byl shledán nevinným.

Slezské písně vyšly ještě mnohokrát a Vladimír Vašek alias Petr Bezruč se stal opravdovým národním básníkem. Tento krátký vstup do života básníka jistě nemohl nezachytit vše a tak vzhůru na internet. Google ten ví všechno.

Prameny: Wikipedie

Dne: 23.01.2020