Svět se točí tam a sem
a málokdy já pod nohama cítím víc
víc než jenom pevnou zem.
Svě se motá sem a tam,
jak bláznivý tobogán.
Dřepíme tu v lunaparku plným atrakcí,
někdo z nás ho bere vážně,
jinýmu je spíš pro legraci.
Moje sny ulítly bůhví kam
a já jako světlem omámená můra,
rád za nima klopýtám.
Moje sny, ty voní bůhví čím,
jsou jak vlákna z pavučin.
Honíme se za přeludy, často mineme
tu správnou cestu,
někdo to má za odměnu,
jiný zas neujde trestu.
Jsme jak loutky na dlouhým provázku
který hrajou v týhle komedii svoje role,
každá na rtech otázku.
Jsme jak loutky v podivným divadle,
říkaj, co je napadne.
Trčíme tu v lunaparku, co si říká svět,
kdo z nás je tu za odměnu,
a kdo zase spíš za trest?