Lubomír Lichý

Zmínka o silném a inteligentním prezidentovi, který jediný je schopen zvládnout AI - autorem je D. Trump, kdo jiný - mě vyburcovala k obrázku i komentáři.

Při všech varováních o nebezpečí, i ze strany samotných tvůrců AI, jsem si vzpomněl na sérii filmů o Terminátorovi. Tehdy jsem to považoval za sci-fi a hele, ono je to tady! Zatím ne v podobě zabijáckých strojů, ale nul a jedniček.

AI nám vlezla do životů a pomalu za nás bude přebírat práce, které nás nebaví, nejdou nám, neumíme je líp a jsme pomalí. Taky to vypadá, že bude levnější. Varování před dopady přišlo pozdě. Džin byl z lahve vypuštěn! A lidstvo dokázalo každý vynález využít i zneužít.

A co na to Stvořitel? Možná taky využije příležitost ušetřit za personál a najet na novou technologii.

Nemůžu než dodat své vlastní postřehy:

1. AI je návyková
2. Očekáváme od ní stále víc a ona stále víc umí
3. Přistupujeme k ní jako ke sluhovi, příteli, orákulu, …
4. Většina uživatelů nechápe, kde jsou její skutečné možnosti
5. Ani tvůrci nevědí, kde jsou její hranice
6. Dokonce ani jestli ta hranice existuje

Ono se sice zdá, že zrovna teď k jedné hranici přicházíme, tedy že energerika celých států nestačí na součsný vývvoj AI. Ale pokud si uvědomíme, že vše o co se tvůrci AI snaží, je simulovat mozek, tak máme před sebou dva jasné cíle:
A. Nechat AI „žit" tedy sahat na svět, učit se a odvozovat.
B. Zmenšit, optimalizovat, energeticky vylepšit.

Problém je v tom, že to znamená vědomé zboření ohrádek. Těžko tím vzniknou sluhové či přátelé a možná ani orákula ne. To co tím stvoříme, je mechanický život a ten bude chtít své místo na slunci.

Webmaster DF