(Ne)důvěra vládě

Jsem masochista, protože jsem si nedokázal odpustit sledování, i když ne soustavné, řečnickou olympiádu v parlamentu v úterý odpoledne. Přinutil jsem se nebrat vážně to, co se dělo na obrazovce. Všechna ta herecká vystoupení - tu horší, tu lepší. Propracovaná hraní se slovíčky i klopotná přednesení doma zpracovaných úkolů.

Chyběla sice muzika, ale jako estráda fajn, i když si nedokážu představit, že bych si to pustil po letech, tak jako scénky Felixe Holzmanna. Nejen, že by mě to nepobavilo, ale mnoha vystoupením bych nejspíš ani nerozuměl.

Jedna věc mě přivedla k zamyšlení: na Divokém západě se důvodem k přestřelce neomylně stávalo označení kohokoliv za lháře. V úterý toto nařčení bylo v parlamentu zmíněno tolikrát, že po pistolích by jistě musely následovat doplňovací volby, vzhledem k počtu mrtvol z řad zákonodárců.

Možná, že by takové řešení zkultivovalo slovník našich politických trubců a sledovaností by jistě převálcovali i porno stránky.

Dne 26.5.2015