Vítězství v soutěži kresleného humoru

V polovině července jsem vyrazil do Františkových Lázní, kde se soutěží (mezinárodně) v kresleném humoru. A protože jsem tam jel jako vítěz, cesta měla být radostná. Navíc jsem dostal doporučení na přímý vlak mezi Pardubicemi a Františkovými Lázněmi. Pendolino! Aspoň se vyhnu únavnému cestování po rozkuchaném Česku. Navíc téma soutěže byla železnice a vlaky.

Koupil jsem lístek, místenku a v Pardubicích nastoupil do rychlého a pohodlného „Pendolína“. Vlak měl start v Ostravě a ve vagonech byla cítit rodinná pohoda a slivovice.

První zádrhel přišel v Praze. Průvodčí nás informoval, že někdo shodil trolej na trati mezi Berounem a Prahou. Prý pro nás bude připraven náhradní osobní vlak, který nás odveze do Berouna a v Berouně už na nás bude opět čekat Super Pendolíno. Nacpali jsme se po skoro hodinovém čekání v hale hl. nádraží do přeplněného osobního vlaku a rychlostí venkovské lokálky dojeli do Berouna. Pendolino tam bylo a opět se cestující usmívali. Usmívali jsme se až do Plzně, kde nám na hl. nádraží shořela lokomotiva! Ne plamenem, samozřejmě, ale hasiči tam byli a kouř taky.

Příjemně modulovaný hlas z reproduktorů umrtvených vagonů nám sdělil, že technická závada nepotrvá dlouho. Několikrát byla pauza prodloužena, až nás průvodčí nasměrovali opět do náhradního osobního vlaku, kterým budeme pokračovat, ale nikdo nevěděl kam. Ovšem směr Františkovy Lázně byl dodržován.

Osobní vlak, zase náhradní, nás dovezl do stanice, jejíž jméno už neznám…a ani nechci znát. Na štěrkovou plochu mezi kolejemi vystoupili všichni, nálada už byla dávno ta tam. A znovu jsme čekali. Do toho se objevila informace, že ten, kdo jede do Františkových Lázní, dokončí cestu autobusem.

Nakonec se stal zázrak – přijely dva vagony zn. Pendolíno, všichni jsme se tam vešli a dojely s námi už bez technických hlášení do Františkových Lázní. Lázeňské hl. nádraží vypadá strašně. Moderní vlaky, které tam přijedou, nebo projíždějí, působí jako masařka na dortu. Ve srovnání s interiérem a exteriérem. Celé zpoždění bylo 180 minut. V Japonsku by průvodčí před cestujícími spáchal rituální sebevraždu. A to víte, že to má pointu: Když jsem jen tak tak stihnul slavnostní ceremoniál, otočil jsem pohled na stěnu za mnou. Tam byli sponzoři té slávy. A mezi nimi trůnilo logo Českých drah!

Po reklamaci mi vrátili 70. - za místenku. Víc jsem nevydupal.

Dne: 04. 09. 2020